Hlavní složkou minerálůoxidované olovo-zinkové rudy zahrnují cerusit a anglesit, což jsou sekundární minerály postupně vzniklé z primárních minerálů za oxidačních podmínek. Oxidovaná ruda olova a zinku je obvykle spojena s pyritem, sideritem atd. a tvoří ložiska, jako je limonit. Oxidovaná olovo-zinková ruda má široký rozsah rozšíření a díky svému různému původu často tvoří bohatá rudní ložiska na zbytkových a koluviálních ložiskách.
Mezi hlavní minerální minerály sulfidické olovnaté a zinkové rudy patří galenit a sfalerit, což jsou primární minerály. Sulfidová olovnato-zinková ruda je obvykle spojena s pyritem, chalkopyritem atd. a tvoří polymetalické rudy. Zásoby a distribuce sulfidické olověné zinkové rudy jsou mnohem větší než u oxidované olovo-zinkové rudy; proto se většina kovů olova a zinku získává ze sulfidových rud.
Charakteristikou tohotoOxidované olovo-Zinková ruda spočívá v tom, že olovo a zinek v ní se již spojily s kyslíkem, jako je rez. K jeho řešení obvykle používáme dvě metody:
Metoda redukce: Jak název napovídá, jde o „odebrání“ kyslíku a přeměnu oxidů zpět na čisté kovy.
Metoda kyselého louhování: Jedná se o rozpuštění kyselinou, přeměnu na kapalinu a následné oddělení požadovaných kovů z kapaliny.
Obě tyto metody jsou velmi účinné při „redukci“ oxidů na kovy nebo jejich rozpuštění v kyselině pro další zpracování.
V této rudě se olovo a zinek spojují se sírou. K jeho upřesnění používáme především dvě hlavní metody:
Pyrometalurgie (vysokoteplotní pražení): To vyžaduje extrémně vysoké teploty. Prostřednictvím chemických reakcí při vysokých teplotách se sulfidy přeměňují na kovové prvky. Můžete si to představit jako „vysokoteplotní pražení“, spalování síry.
Hydrometalurgie (kyselé rozpouštění): Toto je poněkud podobné metodě louhování kyselinou výše, také za použití chemických metod, jako je rozpouštění kyseliny k extrakci kovů z rudy.